02 května 2016

Podprsenka a co odhalily Slavnosti mléka

V prvé řadě je třeba uvést na pravou míru jednu důležitou věc: Evě z oddělení ovoce/zelenina nejsou vidět bradavky přes dvě trička, ale přes dvě trička a PODPRSENKU... Jak odhalily SLAVNOSTI MLÉKA, hlodavci se u nás ve skladu nezdržují pouze u mléka, nýbrž i u toaletních papírů značky Zewa, kde si vyrobili hnízdečko a vyvedli mladé. Celé místo je řádně rozkousáno a pročůráno a já stojím před debaklem. Totiž:

Po večerech si se starším synkem (3/5) čteme povídání o valašských Krysácích Hubertovi a Hodanovi, ke kterým se přistěhuje i laboratorní potkan Eda z Prahy. Jsou veselá kopa a my je máme moc rádi, tudíž se - zatím - nemohu srovnat s představou jejich skonu z mé ruky. Chjo.

No a samozřejmě, že jsem si zapomněl posunout čas a přišel tak o hodinu později do práce. Sledován mlčenlivými pohledy jinak usměvavých holek z lahůdek, které začínají šichtu stejně se mnou, jsem v ledovém tichu prošel celým stórem až k sobě na rampu. Tam si na mne počkal malý ďáblík v manažerské košili Rittner a hubička se mu třásla vztekem, když mne častoval výčtem činností, jež byl za mne nucen podstoupit (přebrat ranní pečivo. Nějak se mu nepodařilo najít klíče od dveří vedoucích na rampu, vypáčil je proto a zprcal za to našeho bodyguarda Štefana, který byl v tu chvíli po ruce. Kliďas Štefan to pak musel dostat zase ze sebe, když už jsem byl po ruce já. Aby se mi aspoň trochu pomstil, neodevzdal Rittner pekařům prázdné bedny z předešlého dne, čímž vznikla na maličké rampě hradba cca 120 beden plus 70 dalších z onoho dne, které se musely odvážet postupně během následujících dvou dní). 


Temná atmosféra, která byla způsobena touto nicotnou a zanedbatelnou příhodou, probudila ve mě nepřekonatelnou touhu servat na místě služební mundúr, vynadat všem kolem do idiotských lokajů a navždy odejít středem jen v podvlékačkách. Pomyslel jsem ale na své syny a spokojil se tudíž s pouhým zběsilým rozkopáním stojanu s Mimoni (?!) a banánovými Tik-taky. 

Událost tuto


zdokumentoval můj kámoš Aleš (17, král bongu), který se u nás učí na prodavače a se kterým jsme se seznámili takto: 

Aleš: "Jsi tu nový?"
Já: "No."
Aleš: "Kolik ti je?"
Já: "41 nebo 42."
Aleš: "To jsi, vole, starší než můj otec."
Já: "Mhm."
Aleš: "Ale to není takový borec." 

a který na chvíli přerušil s ostatními učni zábavu spočívající v zamykání se v mrazícím boxu (-23 C). Stalo se to ve chvíli, kdy jsem z plného lisu doloval 350ti kilový balík slisovaného papíru a od brány na mě troubil kamion a od flaškomatu zvonil další notorik vracející bednu prázdných pivních flašek. Letmo mi hlavou proběhl obraz z Vratných láhví, kdy se Landovský, Svěrák a Budař věnují poetickému rozjímání. Co jsem nastoupil, říkám si, že si taky vyšetřím 30 vteřin na takové kratochvilné posezení na bedně od piva jen s tím rozdílem, že si zafilozofuju sám se sebou. 

Zatím se mi to nepodařilo.

Žádné komentáře: